Zahrada - Cibuloviny

Odrůda Všetana je tradiční osvědčená nejpěstovanější poloraná odrůda cibule vřetenovitého tvaru, okrově žlutá s tenkým, dobře se zatahujícím krčkem, bílá až nažloutlá dužnina je pevná s jemně nasládlou chutí, cibule jsou odolné k mechanickému poškození, ale vyžaduje rychlou sklizeň a úpravu, vegetační doba od výsadby je 80 - 105 dnů, sklizeň sázené cibule zahajujeme v druhé polovině července, hmotnost cibulí je 117 - 125 g, velikost cibule sazečky je 8 - 16 mm, balení: 500 g.

Pryskyřníky – původem z Malé Asie jsou vhodné zejména k řezu a k výsadbám do truhlíků. Jedná se o plné květy v barvě bílé, žluté, oranžové, růžové a červené. Hlízky vysazujeme na slunné stanoviště do humózní, propustné půdy. Na zimu je chráníme rašelinovým mulčem, kompostovanou borkou, chvojím apod. Před výsadbou se musí hlízky na několik hodin namočit do vlažné vody – lépe pak vzcházejí. Je třeba dbát na to, aby nebyly vysázeny obráceně, tj. vegetačním vrcholem dolů. Po odkvětu omezíme zálivku, aby hlízky lépe vyschly. Po sklizni je skladujeme na suchém a chladném místě. Balení obsahuje 8 ks.

Montbrecie (křešina) pochází ze střední a jižní Afriky a používáme jí do skupinových výsadeb. Výborně se hodí i k řezu. Je zajímavá především oranžově červenými, zářivými nálevkovitými květy. Hlízky vysazujeme na slunné, teplé stanoviště chráněné před větrem s lehčí propustnou půdou. Rostliny nejsou mrazuvzdorné. Na podzim po prvních mrazech hlízky opatrně vyjmeme z půdy, očistíme, osušíme a skladujeme při 4–6 °C v písku či rašelině. Balení obsahuje 5 ks.

Tygřice, původem ze Střední a Jižní Ameriky, je vhodná především do skupinových výsadeb. Vyniká různobarevnými, exoticky skvrnitými květy. Každý květ se otevírá pouze jednou a večer uvadá. Cibulky vysazujeme na slunné stanoviště, do středně těžké půdy dobře zásobené humusem. Během vegetace je vhodné rostliny přihnojovat. Na podzim po prvních mrazech cibulky opatrně vyjmeme z půdy, očistíme a skladujeme při 8–12 °C. Balení obsahuje 8 ks.

Gladioly (grandiflora – velkokvěté) pocházejí z jižní Afriky a jsou vhodné zejména k řezu a na okrasné záhony. Rostliny vytvářejí hroznovitá květenství 60 – 80 cm dlouhá, tvořená nálevkovitými až 14 cm velikými květy. Hlízky vysazujeme na slunné stanoviště chráněné před větrem do dobře prokypřené, propustné, humózní a dostatečně vlhké půdy. Rostliny nesnášejí přímé vápnění či hnojení čerstvým hnojem, vyžadují oporu a jsou chladuvzdorné. Květní stvoly řežeme v době, když spodní poupata ukazují barvu a ve váze vydrží 10 – 14 dnů. Kvetení můžeme urychlit až o 14 dnů nastláním bílé netkané textilie bezprostředně po výsadbě. Na podzim po prvních mrazech hlízky vyryjeme, očistíme, osušíme a skladujeme na chladném místě při 8 – 10 °C. Balení obsahuje 6 ks.

Begónie velkokvětá pochází z Jižní Ameriky a je vhodná především k osázení truhlíků, květinových mís, ale i záhonů. Jedná se o plnokvěté odrůdy tvořící květy 10–15 cm veliké. Pro brzké kvetení se doporučuje předpěstování. Koncem ledna namočíme asi na 30 min. miskovité hlízy do vlažné vody a vkládáme 2 cm pod povrch teplého, vlhkého a na humus bohatého substrátu. Mladé rostliny jsou citlivé na mráz i přímé sluneční záření, a proto je přistíníme. Soustavné kvetení si zajistíme odstraňováním odkvetlých květů, velké květy odstraňováním postranních poupat a starších listů. Hlízy sklízíme v polovině října. Po prvních mrazech odřízneme stonky cca 2 cm nad hlízou a po zaschnutí opatrně odstraníme kořínky. Skladujeme na chladném místě v rašelině tak, aby hlízy nezaschly. Rostliny nejsou odolné proti mrazu. Balení obsahuje 2 ks.

Plnokvěté odrůdy se širokými, jazykovitými okvětními lístky. Hlízy vysazujeme k opoře tak, aby kořenový krček byl min. 8–10 cm hluboko. Volíme slunné stanoviště, chráněné před větrem a dobře prokypřenou humózní půdu. Výhony včas zaštipujeme, čímž docílíme statného, keřovitého, bohatě větveného tvaru. Zvláště velké květy získáme vyštipováním postranních poupat. Soustavné kvetení si zajistíme odstraňováním odkvetlých květních úborů. Během vegetace je vhodné rostliny přihnojovat, nejpozději však do konce července. Na podzim po prvních mrazech odřízneme stonky cca 10 cm nad kořenovým krčkem, hlízy opatrně vyjmeme z půdy, očistíme, osušíme a skladujeme při 4–6 °C v písku či rašelině.

Lilie (orientální hybridy) se pěstují k řezu, do trvalkových záhonů, případně i k rychlení. Rostiny mají miskovité nebo ploché či turbanovité květy. Stvoly odřezáváme před rozvitím poupat. Lilie vysazujeme okamžitě po nákupu na slunné stanoviště do hluboké, humózní, vlhké a dostatečně propustné půdy. Pokud necháme cibule lilií nasázené v suchu, jejich masité šupiny rychle vyschnou, v přílišném vlhku brzy shnijí. Cibule lilií vysazujeme špičkami nahoru, v létě je chráníme výsadbou nízkých trvalek a na zimu (pokud je ponecháváme v půdě) rašelinovým mulčem, chvojím apod. Odkvetlé květy odstraňujeme, aby rostliny netvořily semena na úkor cibule. Lilie sklízíme, jakmile porost zežloutne a cibule se zatáhnou. Do výsadby skladujeme na suchém a chladném místě.